Návrat aneb od všeho trochu...

Jak jsem potkala ryby.

Bylo nebylo - už je to čtvrt století. Nejdřív jsem ale musela  potkat svého muže a zažít spoustu krásných chvil v  přírodě u řeky Dyje. A  naše děti byly tak od miminkovského věku předurčeny stát se taky rybářem. Dcera je pasivním držitelem rybářského osvědčení, zajímají ji spíše holčičí věci.Syn je ale rybářem srdcem a duší. Zcela se potatil a mnohdy v úlovcích  předčí svého učitele.
A já jsem tak postupně poznávala co že je to přívlač, třpytka, vezírek a čeřínek. ,,Na rybách" jsem pletla, sbírala bylinky nebo jen tak seděla a pozorovala vodu. Tam uvidíte ledňáčka co si málem sedne na prut a nikde jinde tak nechutnají špekáčky na ohni jako  při nočním lovu na úhoře.
Klidná a plynoucí voda dovede odnést všechny nepříjemné pocity a splíny.
Po letech v roli provianťáka a občasného hlídače udic / to když si ti moji kluci museli odskočit / jsem měla i nějaké úlovky. Už nebudu pytlákem!

Zatím je to tajemství, čekám na vhodnou chvíli. Jsem na úplném začátku a mám dva výborné učitele. Tak jdu do toho nejen s odvahou ale i s respektem.


 A co víc, pokukuju rovnou po královské disciplíně jakou je muškaření. Věřím, že se mi to splní, já poděkuju za pěkný lov a vrátím ryby vodě, kam patří.